Úmrtí v rodině není nikdy šťastnou událostí a lidé v tu chvíli projevují upřímnou soustrast, protože si sami dobře uvědomují, jak by bylo jim samotným v takovém okamžiku. Odchod blízkého člověka vždy zabolí a každý z pozůstalých se s tímto faktem vyrovnává jinak. Někdo to zvládne zpracovat rychleji, někomu to trvá i řadu let a někdo se s tím nesmíří celý život. Napomáhat by v tomto procesu mohlo vědomí, že lidská duše (duch) je nesmrtelný, a že život pokračuje na věčnost, tyto duchovní pravdy a moudrosti se nám tu snaží sdělovat různé bytosti, inkarnované do lidských těl, anebo navštěvující při různých příležitostech pozemšťany, kteří jsou připraveni tyto informace vnímat, porozumět jim, předávat je dál a řídit se jimi.
Součástí nekonečného cyklu zrození a smrti fyzického těla jsou také ceremoniální obřady. Každý zemřelý člověk, a přiznejme si, že i mnoho domácích zvířecích mazlíčků, si zasluhuje pozornost v obřadní síni, nebo alespoň doma, a důstojné rozloučení pak provází i květinová výzdoba. Proč právě věnce, umělé květiny na věnce a živé řezané květiny obklopující rakev jsou těmi artefakty posledního rozloučení, nevíme, snad je to prostředí, které se vyskytuje na nebesích, ve světech, kam každý po smrti putuje, a kde život provází radost, jejímiž průvodci jsou právě kvetoucí rostliny, symbolizující klid a mír a život v sounáležitosti a jednotě.
Věnce s umělými květinami jsou pietním aktem nejen ve smutečních síních, ale i ve dnech výročí úmrtí nebo tragických událostí, na něž vzpomínáme v průběhu života, a které si připomínáme jako jedinci, anebo v rodinách či ve společnosti. Jsou to kupříkladu tragické autonehody, utonutí nezodpovědných vodáků na říčních jezech a také tragédie v průběhu druhé světové války, na našem území kupříkladu vyhlazení obcí Lidice, Ležáky a Javoříčko.